Odložené školné a studentské půjčky

I po zavední stropu výběrovosti mohou být na mnohé obory odmítáni schopní uchazeči. Pokud se dá tomuto nějakým způsobem zamezit, je to případné otevření běžných oborů pro všechny zájemce. Tento krok by s sebou samozřejmě nesl břemeno zvýšené finanční zátěže vysokého školství (ačkoliv pravděpodobně ne zase až tak zásadní, už dnes má každý maturant možnost studovat VŠ, ovšem jen ty obory – obvykle průmyslově-technického zaměření -, na které se nekonají přijímací zkoušky) pro rozpočet a občany České republiky a současné i budoucí vlády nemusejí mít vůli podporovat ze státního rozpočtu právě vzdělání.

Nabízí se tedy možnost zavedení školného jako zdroj dodatečných financí. Aby nezpůsobilo sociální selekci, musí být zavedení školného spojené se současným vznikem státních nebo státem garantovaných studentských půjček, na které budou mít nárok všichni studenti vysokých škol bez ohledu na jejich finanční zázemí. Existuje více cest, jakými je možné vyměřit výši školného i způsob jeho splácení. Pokud by motivem k jeho zavedení bylo poskytnutí možnosti každému studovat bez přijímacího řízení libovolný obor, mělo by školné plnit funkci jakéhosi „poplatku za rovné šance výběru“ (rovné šance výběru – přijetí všech uchazečů na všechny obory kromě lékařských a s talentovými zkouškami, ne jako dříve jen na některé), a tedy také být rovné, pro všechny stejné. Jeho funkcí je čistě zvýšení rozpočtu pro vysoké školství, je zcela solidární (stejný poplatek platí všichni bez ohledu na finanční náročnost jejich oboru pro stát), a to z toho důvodu, že vyšší náklady na studium mohou být i u oboru s nižší očekávanou mzdou zaměstnanců. V tomto případě by vyšší školné nemělo působit proti rozhodnutí uchazeče konkrétní obor studovat. Školné nepřenese veškeré náklady za studium na studenta, státní rozpočet na vysoké školy se nesníží, studenti ve formě školného zaplatí jen to, o kolik obecně vzrostou finanční výdaje na vysokoškolské studium po uvolnění míst pro všechny uchazeče.

Studentské půjčky, tak jak je navrhuje iniciativa Otevřené VŠ (tento systém nevychází z tzv. Bílé knihy terciárního vzdělávání) by se skládaly ze dvou částí: první, pevná část, je pro všechny studenty stejná a závisí na aktuální výši školného (to je určeno započítáním inflace do prvotní částky, do níž jsou započítány kromě samotných peněz pro vysoké školy i administrativní náklady na provoz studentských půjček); druhá je proměnlivá podle toho, kolik si chce student půjčovat na ubytování. Horní cifra je v tomto případě omezena. Studenti soukromých vysokých škol mají na tyto půjčky také nárok, v případě první části ovšem jen v hodnotě aktuálního školného na veřejných školách. Druhá část půjčky je primárně určena na zaplacení ubytování, nárok na ni má ale i student studující v místě bydliště. Důvodem je špatná prokazatelnost použití půjčené částky stejně jako garance rovných podmínek pro všechny studenty.

O studentské půjčky nemusí student vůbec požádat. Jejich systém by měl být nastaven tak, aby náklady na jejich provoz byly pro stát neutrální. Do jejich úroků je započítána inflace a administrativní náklady, při šetrném hospodaření bude tedy jejich výše výrazně menší než u komerčních půjček, jelikož nemají přinášet státu zisk (varianta státní, nikoliv státem garantované půjčky). Studenti mohou půjčky splácet kdykoliv, celkově však maximálně za dvojnásobek času délky studia konkrétního oboru (včetně započítání délky studia samotného).

Více o odloženém školném a studentských půjčkách v základním dokumentu iniciativy.