„Speciál Scio“ magazínu studentů Univerzity Palackého

To, že rozhodně ne všichni jsou s používáním OSP testů spokojeni, dokazují dva články, publikované v čtrnáctideníku Helena v krabici v roce 2007, a další příspěvky zařazené do webové sekce „Speciál Scio“ tohoto magazínu, které jsou k dispozici online zde. Níže uvádíme několik citací z článků „Scio ani černé, ani bílé“ a „Scio podruhé: Business jménem přijímačky a testování ve školství“ od Radky Spurné:

„Více kol (pozn.: více kol OSP) také znamená větší finanční investici. Po zaplacení administrativního poplatku na vysoké škole, dostává každý uchazeč slevový kupon, který použije při přihlašování se na zkoušku u společnosti Scio. První termín tedy neplatí přímo uchazeč, ale fakulta právě z tohoto administrativního poplatku. Tady problém není. Poplatek je třeba uhradit na všech školách, i na těch, kde Scio testů nevyužívají. Pokud ovšem chce uchazeč na termíny další, musí už sáhnout do peněženky. Cena jedné zkoušky je přitom 365 korun. „Pro drtivou většinu uchazečů neznamená tato částka ekonomickou bariéru,“ tvrdí Bohumil Kartous ze společnosti Scio. Je tomu však skutečně tak? Je systém zaplatíš-li víc, máš větší šanci uspět, správný?“

 

„Zarážející může být fakt, že k úspěšnému zvládnutí testu z obecných studijních předpokladů (OSP), jež je součástí NSZ, a na některých oborech se přijímačky dělají jen z OSP, není potřeba jakákoli odbornější znalost. Při testu se, na základě logického myšlení, vychází pouze z informací v daném textu. Firma Scio tuto skutečnost řadí opět mezi výhody. Argumentuje tím, že takto je možné eliminovat rozdílnou kvalitu anebo i různé zaměření středních škol. Což je jistě pravda. Na druhou stranu jsou obory, na kterých jsou určité vědomosti či schopnosti potřeba. A to NSZ neprověří. Někde zkrátka není tento druh testu ideálním sítem, které by oddělilo zrno od plev.“

 

„U Scio testů také neexistuje jasné rozlišení mezi uchazečem, který se o daný obor zajímá a má již vytvořenou jakousi základnu znalostí, od uchazeče, který jen chtěl na vysokou, ale už nevěděl, kam přesně by si přihlášku měl podat. Může se pak stát, že se obory zaplní lidmi, kteří nebudou mít ve skutečnosti o konkrétní studium zájem a nebudou ani disponovat potřebnými znalostmi, které by mělo univerzitní prostředí rozvíjet?“

 

„Ze stejného důvodu (pozn.: odpadá nutnost pro VŠ vytvářet přijímací zkoušky) neprobíhají ani ústní pohovory, jejichž splnění bylo dříve jedním z kritérií úspěšného zvládnutí přijímacího řízení. Otázkou je, zda tyto pohovory přeci jen neplnily nějakou funkci. Neměly opravdu svůj smysl? Nezůstává po jejich odstranění v přijímacím řízení díra? Firma Scio se také obhajuje tak, že testy připravované fakultou nejsou vždy sestaveny ideálním způsobem. Na druhou stranu je to právě fakulta, která by měla nejlépe vědět, jak se na ní vyučuje a jaké znalosti a dovednosti jsou pro zvládnutí studia nezbytné.“

 

„Může se zdát, že obrovské množství zkušebních testů a přípravných kurzů, které Scio nabízí, může být pro uchazeče velkou výhodou. Jistě, ale…A jsme zase u financí. My, kteří pamatujeme „starou dobu“, si jistě vzpomínáme, jak vypadala příprava dříve. Učebnice byly v našem vlastnictví již od středních škol, něco málo se dokoupilo, některé knížky byly k dispozici v knihovně. Vyžadovalo to možná více iniciativy a shánění, ale penízky se tolik nekutálely. Dnes pokud se uchazeč chce připravit, může sáhnout jen po možnostech, které mu nabízí společnost, jež testy připravuje.“

 

„Na Scio testy se nelze dívat jen skrz prsty, určité výhody mají. Ovšem také není možné vychvalovat je do nebes. A řekněme si to upřímně, při vytváření přijímacích testů a jejich následném nabízení, myslí společnost na jiné věci, než je blaho studentů.“

 

„Když mají (pozn.: OSP testy) tedy tolik kladů a téměř žádné zápory, proč se samotným studentům, jak vyplynulo z reakcí na článek Šedivé vidění přijímacího řízení v Heleně v krabici a také z komentářů na http://www.studentskemestecko.cz, kde byl text také zveřejněn, nezamlouvají? Proč hodnocení velké části z nich je negativní? Nejde tu především o ně, o studenty?“

 

„Achillovou patou přijímacího řízení jsou právě podle názorů studentů testy Obecných studijních předpokladů (OSP). Ty by se dali přirovnat k jakýmsi IQ testům. Zjistí, jestli člověk dokáže logicky myslet, umí pracovat s grafy, jestli si správně sestaví rovnici, najde vhodné slovo chybějící ve větě. Tím to ovšem končí. Znalostí, zájmů a dalších dovedností netřeba. Jeden komentář ze studentského městečka za všechny: „Byl jsem na SCIO NSZ (Národní srovnávací testy – pozn. autora) a testy se mi zdáli velmi neobjektivní. Chci studovat informatiku, ale testy tomu vůbec neodpovídají. Docela se v tomto oboru orientuji, avšak na NSZ jsem neuspěl. Kamarád, který je v IT naprostá lama, je udělal s přehledem.“ Možná kamaráda obor chytí a bude se mu věnovat. Avšak jaká je skutečná pravděpodobnost, že se člověk do oboru, o němž, než se na něj přihlásil, nevěděl zhola nic, vžije?“

 

„To, že při přijímání by mělo být pohlíženo i na další kritéria než jen na ty, které se objevují v Národních srovnávacích testech, si myslí i proděkan pro studijní, sociální a pedagogické záležitosti PřF UP Josef Molnár. Je to také jeden z důvodů, proč PřF Scio testů nevyužívá. Tím druhým je podle Molnára fakt, že se jedná o věc příliš komerční.“

 

Plné znění článků, jejichž obsahem je jak problém používání testů OSP při přijímacích zkouškách na VŠ, tak i marketing a PR společnosti Scio, je možné si přečíst na zmíněné adrese.