To, že rozhodně ne všichni jsou s používáním OSP testů spokojeni, dokazují dva články, publikované v čtrnáctideníku Helena v krabici v roce 2007, a další příspěvky zařazené do webové sekce „Speciál Scio“ tohoto magazínu, které jsou k dispozici online zde. Níže uvádíme několik citací z článků „Scio ani černé, ani bílé“ a „Scio podruhé: Business jménem přijímačky a testování ve školství“ od Radky Spurné:

„Více kol (pozn.: více kol OSP) také znamená větší finanční investici. Po zaplacení administrativního poplatku na vysoké škole, dostává každý uchazeč slevový kupon, který použije při přihlašování se na zkoušku u společnosti Scio. První termín tedy neplatí přímo uchazeč, ale fakulta právě z tohoto administrativního poplatku. Tady problém není. Poplatek je třeba uhradit na všech školách, i na těch, kde Scio testů nevyužívají. Pokud ovšem chce uchazeč na termíny další, musí už sáhnout do peněženky. Cena jedné zkoušky je přitom 365 korun. „Pro drtivou většinu uchazečů neznamená tato částka ekonomickou bariéru,“ tvrdí Bohumil Kartous ze společnosti Scio. Je tomu však skutečně tak? Je systém zaplatíš-li víc, máš větší šanci uspět, správný?“

 

„Zarážející může být fakt, že k úspěšnému zvládnutí testu z obecných studijních předpokladů (OSP), jež je součástí NSZ, a na některých oborech se přijímačky dělají jen z OSP, není potřeba jakákoli odbornější znalost. Při testu se, na základě logického myšlení, vychází pouze z informací v daném textu. Firma Scio tuto skutečnost řadí opět mezi výhody. Argumentuje tím, že takto je možné eliminovat rozdílnou kvalitu anebo i různé zaměření středních škol. Což je jistě pravda. Na druhou stranu jsou obory, na kterých jsou určité vědomosti či schopnosti potřeba. A to NSZ neprověří. Někde zkrátka není tento druh testu ideálním sítem, které by oddělilo zrno od plev.“

 

„U Scio testů také neexistuje jasné rozlišení mezi uchazečem, který se o daný obor zajímá a má již vytvořenou jakousi základnu znalostí, od uchazeče, který jen chtěl na vysokou, ale už nevěděl, kam přesně by si přihlášku měl podat. Může se pak stát, že se obory zaplní lidmi, kteří nebudou mít ve skutečnosti o konkrétní studium zájem a nebudou ani disponovat potřebnými znalostmi, které by mělo univerzitní prostředí rozvíjet?“

 

„Ze stejného důvodu (pozn.: odpadá nutnost pro VŠ vytvářet přijímací zkoušky) neprobíhají ani ústní pohovory, jejichž splnění bylo dříve jedním z kritérií úspěšného zvládnutí přijímacího řízení. Otázkou je, zda tyto pohovory přeci jen neplnily nějakou funkci. Neměly opravdu svůj smysl? Nezůstává po jejich odstranění v přijímacím řízení díra? Firma Scio se také obhajuje tak, že testy připravované fakultou nejsou vždy sestaveny ideálním způsobem. Na druhou stranu je to právě fakulta, která by měla nejlépe vědět, jak se na ní vyučuje a jaké znalosti a dovednosti jsou pro zvládnutí studia nezbytné.“

 

„Může se zdát, že obrovské množství zkušebních testů a přípravných kurzů, které Scio nabízí, může být pro uchazeče velkou výhodou. Jistě, ale…A jsme zase u financí. My, kteří pamatujeme „starou dobu“, si jistě vzpomínáme, jak vypadala příprava dříve. Učebnice byly v našem vlastnictví již od středních škol, něco málo se dokoupilo, některé knížky byly k dispozici v knihovně. Vyžadovalo to možná více iniciativy a shánění, ale penízky se tolik nekutálely. Dnes pokud se uchazeč chce připravit, může sáhnout jen po možnostech, které mu nabízí společnost, jež testy připravuje.“

 

„Na Scio testy se nelze dívat jen skrz prsty, určité výhody mají. Ovšem také není možné vychvalovat je do nebes. A řekněme si to upřímně, při vytváření přijímacích testů a jejich následném nabízení, myslí společnost na jiné věci, než je blaho studentů.“

 

„Když mají (pozn.: OSP testy) tedy tolik kladů a téměř žádné zápory, proč se samotným studentům, jak vyplynulo z reakcí na článek Šedivé vidění přijímacího řízení v Heleně v krabici a také z komentářů na http://www.studentskemestecko.cz, kde byl text také zveřejněn, nezamlouvají? Proč hodnocení velké části z nich je negativní? Nejde tu především o ně, o studenty?“

 

„Achillovou patou přijímacího řízení jsou právě podle názorů studentů testy Obecných studijních předpokladů (OSP). Ty by se dali přirovnat k jakýmsi IQ testům. Zjistí, jestli člověk dokáže logicky myslet, umí pracovat s grafy, jestli si správně sestaví rovnici, najde vhodné slovo chybějící ve větě. Tím to ovšem končí. Znalostí, zájmů a dalších dovedností netřeba. Jeden komentář ze studentského městečka za všechny: „Byl jsem na SCIO NSZ (Národní srovnávací testy – pozn. autora) a testy se mi zdáli velmi neobjektivní. Chci studovat informatiku, ale testy tomu vůbec neodpovídají. Docela se v tomto oboru orientuji, avšak na NSZ jsem neuspěl. Kamarád, který je v IT naprostá lama, je udělal s přehledem.“ Možná kamaráda obor chytí a bude se mu věnovat. Avšak jaká je skutečná pravděpodobnost, že se člověk do oboru, o němž, než se na něj přihlásil, nevěděl zhola nic, vžije?“

 

„To, že při přijímání by mělo být pohlíženo i na další kritéria než jen na ty, které se objevují v Národních srovnávacích testech, si myslí i proděkan pro studijní, sociální a pedagogické záležitosti PřF UP Josef Molnár. Je to také jeden z důvodů, proč PřF Scio testů nevyužívá. Tím druhým je podle Molnára fakt, že se jedná o věc příliš komerční.“

 

Plné znění článků, jejichž obsahem je jak problém používání testů OSP při přijímacích zkouškách na VŠ, tak i marketing a PR společnosti Scio, je možné si přečíst na zmíněné adrese.

S blížícím se datem příjímacích zkoušek, případně zveřejnění jejich výsledků, je vhodné vědět, jak velká je šance na přijetí u různých oborů. Tento příspěvek pokrývá pouze prezenční formu studia a zaměřuje se hlavně na jednoobory. Šance na úspěch v porovnání s kombinovanou formou studia nebo dvouoborů závisí na jednotlivých školách, například na Palackého univerzitě v Olomouci je obvykle snažší dostat se na dvouobor, v případě Masarykovy univerzity v Brně je to naopak. Uvedené příklady v příspěvku nejsou kompletním přehledem všech špatně či dobře dostupných oborů, zahrnují však velkou část studijní nabídky.

Kam se dostanete?

Obecně hlavně na techniku a některé přírodovědné obory. Fakulta strojní a Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze přijímá všechny uchazeče bez přijímacích zkoušek, podmínkou je pouze úspěšně splněná maturita. Pokud tedy máte zájem o obory jako Jaderné inženýrství, Matematické inženýrství, Informační a automatizační technika nebo Strojírenská technologie a management, máte vyhráno – nic vám nebrání je studovat. Bez přijímacích zkoušek se obejdete dokonce i na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Tato fakulta nabízí studium zaměřené na matematiku, fyziku a informatiku a to včetně pedagogických oborů. Zkouška byla pro akademický rok 2007/8 prominuta na některých oborech VUT v Brně (např. Biomedicínská technika a bioinformatika).

Přírodovědná fakulta UPOL sice přijímací řízení vypisuje, v minulém roce ho ale uchazečům na většinu oborů prominula. V rámci přírodovědeckých fakult obecně jsou výběrové obvykle studijní programy zaměřené na biologii a geografii, v případě matematiky, fyziky nebo chemie je šance na přijetí velice vysoká až stoprocentní.

Kde to bude těžší?

Velmi výběrové jsou obecně humanitní a hlavně společenskovědní obory. Podobná situace je i v případě medicíny a zdravotnictví, i když tam je situace přece jen o něco lepší. Obory umělecké patří mezi ty nejhůře dostupné, pokud se ale k umění přidá i nějaká ta technika, jako v případě architektury, je situace o mnoho lepší. Dostupnost architektury na ČVUT se neustále zvyšuje, minulý rok byla na tento obor přijata takřka polovina zájemců, kteří se zůčastnili přijímacího řízení. V případě ostatních škol je ale šance menší.

Máte zájem o zdravotnické a lékařské obory? Ve spojení s technikou či chemií máte poměrně slušnou šanci. U čistě zdravotnických oborů je to horší. Na obor Porodní asistentka se ve Zlíně (paradoxně Fakulta humanitních studií) dostane jen každý ze zhruba pěti zájemců (minulý rok poměr uchazečů/přijatých 5,07:1), poměr u stejného oboru na Zdravotně-sociální fakultě Jihočeské univerzity byl 9,11:1, fakulta přijímá ale poměrně velký počet lidí dodatečně a na odvolání. Poměr uchazečů a přijatých na tento obor byl v případě Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity 5,20:1, v případě Lékařské fakulty UPOL 8,10:1. K přijetí ke studiu fyzioterapie je nejnižší šance na Lékařské fakultě UPOL (11,28:1), o něco lépe jsou na tom Lékařská fakulta MUNI (8,40:1) a 3. a 2. lékařská fakulta Karlovy univerzity (8,09:1, resp. 7,41:1). Ještě větší, ale stále velmi malá šance je na 1. lékařské fakultě UK (3,13:1), v Ostravě na Zdravotně sociální fakultě OSU (5,06:1) a Ústavu zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem (5,05:1). Velmi žádaným oborem je na mnohých školách Všeobecná sestra. V Olomouci je poměr 12, 57:1, v Brně 6,30:1, na jiných školách bývají poměry pod 5:1.

Pokud jse přímo o lékařské obory, v případě všeobecného lékařství není situace obvykle tak špatná, i když u všech škol platí, že odmítá velkou většinu uchazečů. Nejnižší šance je na 2. lékařské fakultě UK, kde byl minulý rok poměr 7,81:1. Podstatně těžší to mají zájemci o Zubní lékařství, které je přes obecný nedostatek zubařů jen velice těžko dostupné. Na 1. lékařské fakultě UK je poměr 11,73:1, na Lékařské fakultě UK v Plzni 9,79:1, Lékařská fakulta UPOL přijímá v poměru 9,52:1, Lékařská fakulta UK v Hradci Králové 9,25:1 a Lékařská fakulta MUNI 8,57:1.

A společenskovědní nebo humanitní obory? Dostat se na Právo je všude těžké, paradoxně nejméně asi na Univerzitě Karlově, kde jsou uchazeči odmítáni a přijímáni v poměru 5,52:1. V Olomouci je to 6,65:1, na bakalářský obor Právo ve veřejné správě 9,74:1. Právo v Brně může studovat jeden ze 7,88 zájemců. Nejvýběrovější je Právnická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, kde je poměr 10,97:1. Ještě obtížnější je jiný předmět na stejné fakultě, Veřejná správa, s poměrem 14,01:1.

Psychologie – pozor, Filozofická fakulta UK nově otevírá magisterské studium tohoto oboru i pro akademický rok 2008/9, uzávěrka přihlášek je 31.5. Při minulém přijímacím řízení byl poměr uchazečů a přijatých 16,38:1. Psychologii můžete studovat i na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, poměr zde je 10,44:1, Pedagogické fakultě Západočeské univerzity – obor Psychologie se zaměřením na vzdělávání (13,79:1), Filozofické fakultě UPOL (16,28:1), Filozofické fakultě MUNI (10,94:1), Pedagogická fakulta UK nabízí ke studiu obor Psychologie a speciální pedagogika (10,61:1).

Další obory, u kterých je skutečně velice malá šance na úspěch při přijímacím žízení (poměr 10:1 a horší), už jen stručně: jazyky – Angličtina se zaměřením na tlumočení a překlad (Filozofiká fakulta, UPOL) 19,47:1, Lektorství cizích jazyků – AJ (Pedagogická fakulta, MUNI) 10,07:1; Historie (Filozofikcá fakulta, UPOL) 16,08:1 – test OSP (!); Marketingová komunikace a PR (Fakulta sociálních věd, UK) 15,86:1; Pedagogika – veřejná správa (Pedagogická fakulta, UPOL) 12,89:1; Andragogika (Filozofická fakulta, UK) 10,84:1, Andragogika – sociologie (Filozofická fakulta, UPOL) 11,23:1; Speciální pedagogika (Pedagogická fakulta, UK) 10,62:1; Politologie a mezinárodní vztahy (Fakulta sociálních studií, UK) 10,07:1; Pedagogika – sociální práce (Pedagogická fakulta, UPOL) 10,03:1 – test OSP.

Výše uvedené příklady nezahrnují umělecké obory a obory, které lze libovolně kombinovat s jinými. Odstrašujícím příkladem jsou v této oblasti Mezinárodní vztahy ve dvouoboru, na které je přijat méně než jeden zájemce z dvaceti šesti. K obecně silně výběrovým oborům patří i žurnalistika (jako jednoobor na Fakultě sociálních věd UK blízko k 10:1, na Fakultě sociálních studií MUNI jako dvouobor s ještě horším poměrem, naopak výrazně lépe je na tom dvouobor na Filozofické fakultě UPOL) nebo politologie, ale i jiné obory ze sociálněvědních, filozofických a pedagogických fakult. Poměrně různorodá je situace u ekonomicky zaměřených oborů, některé z nich patří ale také k velice výběrovým. Hůře dostupné je i přijetí na tělovýchovné obory, poměr je u nich často mezi 5 – 10:1.

Napsaný příspěvek má za cíl ukázat, že ačkoliv se dostupnost vysokoškolského studia obecně zlepšuje (zvyšuje se podíl vysokoškoláků v populačních ročnících), ještě stále je svoboda volby studijního oboru v mnoha oblastech silně omezena. Strop výběrovosti, udávající maximální poměr konajících zkoušku a přijatých by zde mohl zásadně zlepšit situaci a zrovnoprávnit uchazeče s různými zájmy.

Kromě omezení používání testů OSP/TSP a stropu výběrovosti přichází iniciativa Otevřené VŠ s dalšími návrhy, které mají zobjektivnit přijímací řízení a zvýšit dostupnost vysokoškolského studia pro uchazeče:

1) Koordinace termínů přijímacích zkoušek – školy se před pořádáním přijímacího řízení musí navzájem dohodnout na jejich termínech, aby se navzájem nekryly a uchazeči měli možnost vykonat přijímací zkoušky na všechny obory, na které se hlásí. Tyto termíny by měly být zveřejněny nejlépe ještě před vypršením možnosti odevzdat přihlášku, pokud to je z organizačních důvodů možné. V současnosti se běžně stává, že z důvodu časové  kolize student musí zbytečně vzdát přijímací zkoušky na některý obor, což by se rozhodně dít nemělo. Uchazeč je takto nikoliv svou vlastní vinou poškozen (termíny předem většinou nezná), snižuje se jeho šance na přijetí a navíc přichází o administrativní poplatek za podání přihlášky.

2) Zákaz používání prospěchu ze SŠ jako kritérium pro přijetí – úroveň a zaměření jednotlivých středních škol se nedá srovnávat a tím je neporovnatelný i prospěch získaný na těchto školách. Také například míra opisování a jiných podvodů se projevuje na prospěchu a znevýhodňuje ty poctivější. Přihlížení ke známkám na střední škole nebo dokonce přijímání pouze na jejich základě (např. Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) je ze stran škol velice nezodpověné řešení, nefér obzvláště u velmi výběrových oborů.

3) Povinné přiznání ubytovacího stipendia v délce standardní doby studia – v současnosti si školy mohou zvolit, jestli přiznají ubytovací stipendium i těm studentům, kteří již na jiné vysoké škole dříve studovali (a to třeba jen jeden nebo dva semestry). Ve výsledku nemají někteří studenti, a to často ti ambiciózní, kteří se třeba dostali na svůj preferovaný obor až napodruhé a rok studovali jiný obor v místě svého bydliště, vůbec na ubytovací stipendium nárok. Naopak student bakalářského programu, který protáhne o rok běžnou tříletou dobu studia, může toto stipendium získávat za celé studium. Možnost pobírat ubytovací stipendium by měli mít všichni studenti, kteří splňují ostatní kritéria (dojezdovou vzdálenost atp.), po dobu standardní délky studia bez ohledu na to, jestli změnili školu.

Máte jiné návrhy, které by se hodilo přidat k těmto třem? Napište je na e-mailovou adresu otevrene.vs@email.cz.

Máte nějaký nápad, který by skrz grafickou podobu vyjadřoval ideu iniciativy Otevřené VŠ, tedy pomoci studentům získat vzdělání, které si přejí? Pokud ano, neostýchejte se a pošlete návrh na e-mail iniciativy: otevrene.vs@email.cz. Možná se se právě ten Váš objeví v hlavičce webové stránky i dalších materiálů iniciativy.

I po zavední stropu výběrovosti mohou být na mnohé obory odmítáni schopní uchazeči. Pokud se dá tomuto nějakým způsobem zamezit, je to případné otevření běžných oborů pro všechny zájemce. Tento krok by s sebou samozřejmě nesl břemeno zvýšené finanční zátěže vysokého školství (ačkoliv pravděpodobně ne zase až tak zásadní, už dnes má každý maturant možnost studovat VŠ, ovšem jen ty obory – obvykle průmyslově-technického zaměření -, na které se nekonají přijímací zkoušky) pro rozpočet a občany České republiky a současné i budoucí vlády nemusejí mít vůli podporovat ze státního rozpočtu právě vzdělání.

Nabízí se tedy možnost zavedení školného jako zdroj dodatečných financí. Aby nezpůsobilo sociální selekci, musí být zavedení školného spojené se současným vznikem státních nebo státem garantovaných studentských půjček, na které budou mít nárok všichni studenti vysokých škol bez ohledu na jejich finanční zázemí. Existuje více cest, jakými je možné vyměřit výši školného i způsob jeho splácení. Pokud by motivem k jeho zavedení bylo poskytnutí možnosti každému studovat bez přijímacího řízení libovolný obor, mělo by školné plnit funkci jakéhosi „poplatku za rovné šance výběru“ (rovné šance výběru – přijetí všech uchazečů na všechny obory kromě lékařských a s talentovými zkouškami, ne jako dříve jen na některé), a tedy také být rovné, pro všechny stejné. Jeho funkcí je čistě zvýšení rozpočtu pro vysoké školství, je zcela solidární (stejný poplatek platí všichni bez ohledu na finanční náročnost jejich oboru pro stát), a to z toho důvodu, že vyšší náklady na studium mohou být i u oboru s nižší očekávanou mzdou zaměstnanců. V tomto případě by vyšší školné nemělo působit proti rozhodnutí uchazeče konkrétní obor studovat. Školné nepřenese veškeré náklady za studium na studenta, státní rozpočet na vysoké školy se nesníží, studenti ve formě školného zaplatí jen to, o kolik obecně vzrostou finanční výdaje na vysokoškolské studium po uvolnění míst pro všechny uchazeče.

Studentské půjčky, tak jak je navrhuje iniciativa Otevřené VŠ (tento systém nevychází z tzv. Bílé knihy terciárního vzdělávání) by se skládaly ze dvou částí: první, pevná část, je pro všechny studenty stejná a závisí na aktuální výši školného (to je určeno započítáním inflace do prvotní částky, do níž jsou započítány kromě samotných peněz pro vysoké školy i administrativní náklady na provoz studentských půjček); druhá je proměnlivá podle toho, kolik si chce student půjčovat na ubytování. Horní cifra je v tomto případě omezena. Studenti soukromých vysokých škol mají na tyto půjčky také nárok, v případě první části ovšem jen v hodnotě aktuálního školného na veřejných školách. Druhá část půjčky je primárně určena na zaplacení ubytování, nárok na ni má ale i student studující v místě bydliště. Důvodem je špatná prokazatelnost použití půjčené částky stejně jako garance rovných podmínek pro všechny studenty.

O studentské půjčky nemusí student vůbec požádat. Jejich systém by měl být nastaven tak, aby náklady na jejich provoz byly pro stát neutrální. Do jejich úroků je započítána inflace a administrativní náklady, při šetrném hospodaření bude tedy jejich výše výrazně menší než u komerčních půjček, jelikož nemají přinášet státu zisk (varianta státní, nikoliv státem garantované půjčky). Studenti mohou půjčky splácet kdykoliv, celkově však maximálně za dvojnásobek času délky studia konkrétního oboru (včetně započítání délky studia samotného).

Více o odloženém školném a studentských půjčkách v základním dokumentu iniciativy.

Ačkoliv na některé vysokoškolské obory je přijímána většina uchazečů nebo dokonce všichni, na mnoho jiných jsou poměry přijatých a nepřijatých uchazečů extrémně vysoké. Těžko se dá domnívat, že se kvalita uchazečů přijatých v poměru 20:1, 15:1 nebo třeba 10:1 bude nějak zásadně lišit, už proto, že přijímací zkoušky mají u takto výběrových oborů obvykle „vybíjecí“ formu, kdy například rozdíl jednoho bodu od sebe oddělí dvě mnohačetné skupiny účastníků. Veřejné vysoké školství je v České republice financováno v první řadě z veřejného rozpočtu, tedy peněz daňových poplatníků. Náklady na výuku tak platí všichni občané, nejen ti, kterým bylo studium umožněno. Snahou státu, financovaného z daní občanů, by nemělo být donucování mladých lidí ke studiu určitého školním systémem preferovaného oboru, ale poskytnutí podmínek k rozvoji jejich zájmů a talentů. Stát a školy nemohou ignorovat zájem uchazečů. Uchazeči mají mít možnost orientovat se tím směrem, který si sami zvolí. Studium je osobní investice každého studenta do sebe samého. Při svobodném výběru oboru nese riziko, že bude trh podobně kvalifikovanými uchazeči o zaměstnání zaplněn a on ve své specializaci nenajde uplatnění. Umělou regulací studijních míst v závislosti na oboru stát a školy ovšem uchazeče o svobodu volby připravují.

 
Strop výběrovosti určuje maximální poměr uchazečů konajících přijímací zkoušku a přijatých. Umožňuje školám vybírat si studenty, ale alespoň částečně zabraňuje používání „vybíjecí“ formy přijímacího řízení. Nutí také školy zvyšovat kapacity na těch oborech, kde jsou zásadně nedostatečné a tím snižovat nespravedlnost výrazně rozdílných šancí na přijetí v závislosti na typu studijního zaměření.

Poměr stropu výběrovosti začíná na 5 : 1 (ročník 2009/10) a končí u 3 : 1 (ročník 2011/12). Školy tak dostávají čas na zvýšení kapacit. Existují výjimky, popsané v základním dokumentu iniciativy. Strop výběrovosti neplatí pro obory s talentovými zkouškami (typicky tělovýchovné, umělecké a technicko-umělecké), pro které ovšem iniciativa Otevřené VŠ také prosazuje zlepšení dostupnosti.

Více podrobností v základním dokumentu iniciativy.

Test obecných studijních předpokladů (OSP) a Test studijních předpokladů (TSP) jsou forma srovnávací zkoušky, kterou vytváří a provozuje společnost SCIO, respektive Masarykova univerzita v Brně. OSP probíhá v rámci Národních srovnávacích zkoušek (NSZ), TSP je využíváno na MU pro mnoho oborů. Oba testy se skládají z více částí, které prověřují znalosti uchazeče v oblasti porozumění textu, analytického myšlení, matematiky (OSP) a prostorové představivosti (TSP). Výstupem testu je percentil. K výsledkům OSP či TSP vysoké školy podle svého uvážení buď přihlíží při přijímacím řízení (test nepovinný – pouze OSP), používají je jako součást přijímacích zkoušek (test povinný) nebo tyto testy fungují jako jediné kritérium při přijímacích zkouškách. Testy OSP a TSP jsou pro všechny uchazeče stejné a obvykle nijak nesouvisí s vybraným oborem. Použitím pouze těchto testů škola ignoruje zájem a znalosti uchazeče. Je logické, že pokud se někdo o určitou věc zajímá, získá o ní nadprůměrné znalosti. Oborové testy vysokých škol se zřídkakdy omezují na středoškolské učivo, čímž skutečně zvýhodňují uchazeče se vztahem k vybranému studijnímu programu. Tato preference OSP/TSP je v situaci, kdy na většině oborů nejsou takové kapacity, aby mohlo být vyhověno všem uchazečům, nespravedlivá. Naopak přijímání na základě těchto testů zvýhodňuje pouze uchazeče s určitým typem inteligence, která nemusí být pro studium rozhodující. Navíc tato inteligence nemusí znamenat, že uchazeč má povahové znalosti vhodné pro studium na vysoké škole (oborové testy svou podstatou zvýhodňují „studijní typy“, které jsou zvyklé se škole věnovat a se kterými pravděpodobně nebudou kázeňské problémy na kolejích atd.). Zájem a znalosti jsou také studijní předpoklady, které ovšem škola využívající OSP/TSP jako jediné kritérium pro přijetí ignoruje.

Test studijních předpokladů (TSP), který využívá Masarykova univerzita, se koná v Brně, každý účastník má jeden pokus, který je hrazen z administrativního poplatku za podání přihlášky. Test obecných studijních předpokladů (OSP) v rámci Národních srovnávacích zkoušek probíhá na mnoha místech ČR a několika městech SR. Pro přijímací řízení na studijní rok 2007/8 měli uchazeči tři pokusy, pro rok 2008/9 je jich už pět . Pokusy jsou placené. Po zaplacení administrativního poplatku za přihlášku má buď uchazeč jeden termín v ceně tohoto poplatku, nebo je poplatek o určitou část snížen. Při přijímacím řízení pro rok 2007/8 stál jeden pokus 365 Kč, pro rok 2008/9 je cena zvýšena na 394 Kč (uchazeči ze sociálně slabých rodin mají slevu). Prakticky jedinou možností, jak se na testy OSP připravit, jsou placené kurzy či balíčky testů přímo od společnosti SCIO. Pokud se ceny za přípravné kurzy/sady testů/testy samotné pro rok 2008 nezmění, zaplatí svědomitý uchazeč za přípravu na testy OSP a zkoušky samotné: 3254 Kč za zvýhodněný „Kompletní balíček NSZ Obecné studijní předpoklady“, v rámci něhož má kromě přípravného materiálu a kurzů i tři pokusy testu OSP v ceně + 2x 394 Kč za čtvrtý a pátý pokus (jeden z nich může být v ceně přihlášky). Dohromady ho tedy absolvování testů OSP s pečlivou přípravou vyjde na 4042 Kč při využití zvýhodněné nabídky, částka se může lišit, je-li jeden pokus nebo dva v případě dvouoborů hrazen z administrativních poplatků za podání přihlášky (Fakulta provozně-ekonomická MZLU a Filozoficko-přírodovědecká fakulta SU v Opavě). Výhodu oproti klasickým oborovým testům nebo ústním pohovorům mají uchazeči bydlící ve velké vzdálenosti od školy, na kterou se hlásí. Testy mohou absolvovat v místě svého bydliště nebo v bližším městě než se nachází škola. I tak je ale finanční zátěž pro studenty nesmyslně vysoká, což je umožněno monopolem firmy SCIO. Jelikož málokdo se hlásí pouze na jednu školu a je i velmi nepravděpodobné, že všechny obory, na které uchazeč podává přihlášky, využívají testů OSP, je i přes výhodu menších cestovních nákladů absolvování testů OSP oproti oborovým zkouškám mnohem dražší. Pokud navíc škola používá testy OSP v kombinaci s oborovými testy, výhoda ušetření peněz za dopravu odpadá.

Praktiky společnosti SCIO, které využívá jako reklamu na své produkty, hraničí někdy s vydíráním. Po přihlášení se na termín Národních srovnávacích zkoušek (v rámci nichž se píší testy OSP) posílala v roce 2007 firma SCIO uchazečům e-mail, jehož součásti byl i text:

„Základem úspěchu u NSZ je systematická a efektivní příprava. Ideálními materiály pro přípravu jsou internetové kurzy a sady testů připravené přímo autory testů Národních srovnávacích zkoušek. Naprostá většina Vašich vrstevníků (Vašich konkurentů u NSZ) si to uvědomuje a doporučenou přípravu k NSZ využívá. Absolvovat NSZ bez přípravy by pro Vás mohl být velký handicap. Rádi bychom Vás proto s doporučenou přípravou k NSZ seznámili:“ (následují odkazy na nabídky produktů firmy SCIO).

 
V podobném duchu se nese i sdělení na internetových stránkách SCIA:

„Vytváříme testy – víme, jak se na ně připravit: Pouze s produkty společnosti SCIO máte záruku cílené přípravy a dobře vynaložených prostředků i vašeho úsilí. Naprosto nezbytná je příprava na test Obecných studijních předpokladů, pokud jste se s takovým typem úloh ještě nesetkali. Doporučujeme jak internetový kurz OSP, tak zkušební testy.“

 
Rozhodnutí o tom, jestli používat OSP jako přijímací zkoušky, nesou odpovědní pracovníci univerzit. Testy OSP se jako přijímací zkoušky zavádějí každým rokem na více školách, což bezpochyby dopomáhá společnosti SCIO ke stále větším ziskům. Jestliže jsou tyto zisky závislé na vůli některých zaměstnanců škol, kteří se přes dostatek pádných důvodů proti testům OSP vyjádří kladně k jejich použití, vytváří tento stav prostor pro možné korupční prostředí.

Více v základním dokumentu iniciativy.

Iniciativa Otevřené VŠ si klade za cíl omezení používání pro uchazeče finančně nákladných a nepříliš vypovídajících testů Obecných studijních předpokladů a Testu studijních předpokladů od společnosti SCIO (a jim podobných) při přijímacím řízení na české veřejné vysoké školy. Zároveň chce iniciativa zvýšit dostupnost oborů s velmi malou šancí na přijetí prosazením stropu výběrovosti, který učuje maximální možný poměr přihlášených a přijatých.

Podpořte i Vy snahu o kvalitnější, spravedlivější a méně zkomercializovanou podobu přijímacích zkoušek, můžete tak pomoci sami sobě i svým známým. Formou spolupráce může být například rozšiřování informací a existenci iniciativy (ústně, připnutím informačního letáku na nástěnku Vaší střední školy atd.), napsání krátkého či delšího komentáře k informační i formální stránce základního dokumentu (poslední verze k dispozici zde), účast na případné demonstraci (demonstracích) a v nejlepším případě přímé zapojení se do aktivit iniciativy, tvorba obsahu blogu a přispění vlastními nápady. Kontaktní e-mail je otevrene.vs@email.cz.

Otevřené VŠ je nekomerční iniciativa bez finančního rozpočtu, jejíž činností je přesvědčování vysokých škol a státu. Nejedná se o občanské sdružení (o. s.) zaregistrované u Ministerstva Vnitra.

Prozatím nikoliv finální, ale již směrodatná podoba textu. Jakékoliv návrhy či připomínky k obsahové i formální stránce dokumentu pište, prosím, do komentáře k článku nebo na e-mail: otevrene.vs[at]email.cz. Tento mail využijte také v případě, že byste se chtěli na iniciativě osobně podílet.

Souhrnný dokument iniciativy Otevřené VŠ – verze 0.8 RC1

Souhrnný dokument iniciativy Otevřené VŠ – verze 0.8 RC2

Souhrnný dokument iniciativy Otevřené VŠ – verze 0.8 RC3